Táborové zpravodajství 2015

Pá 17. 7. – Protijed a boj s časem (den 14.)

Z rána bylo jasno a nic nenaznačovalo, že by měl být poslední den světa - snad jen rudá pomalu odtikávající časomíra uvádějící věc na pravou míru.

Hned jak nám to dovolil čas, vyrazili jsme po stopě protijedu. Malou dávku vyrobil vědec již dříve a V. Z. O. ji ukradla spolu s ním. Nám se podařilo najít místo, kde byla ukryta. V očekávání konce světa ji nehlídal žádný zloun, a proto jsme mohli protijed po malých dávkách přenášet na naši základnu.

K polednímu jsme již měli dost protijedu na výrobu dalšího, a tak jsme si - navzdory odbíhajícímu času - dopřáli krátkou pauzu v bazénu. Po ní jsme si udělali několik foteček a honem spustili výrobu protijedu.

Náš cvičený laborant pomalu a opatrně smíchal všechny ingredience a my se nestačili divit, vznikl nám samotný jed - temně fialová látka. Po přidání malého množství protijedu se všechen jed zprůhlednil a stal se z něj protijed, a to v obou pokusných nádobách.

Poté jsme napumpovali protijed do Země a čekali netrpělivě u hodin, jestli svět skončí nebo ne. Zatáhlo se a oblohu křižovaly blesky. Silný vítr foukal, až nám boural stany, a pohazoval po táboře větve. Opravdu to konec světa připomínalo. Když náš odpočet došel na nulu, byla bouře v největší síle. Potom pomalu utichla a znovu vykouklo slunce. Svět zůstal zachován.

Po večeři jsme se sesedli u ohně a vyhodnotili úspěchy agentských skupin. Potom jsme šli spát. Zítra se vracíme domů, zůstaneme jen zálohou pro T. I. S. Třeba někdy znovu zachráníme svět.

za T. I. S.
Agent R

Čt 16. 7. – Jed, protijed a zklamání (den 13.)

Slunce nás probudilo ráno svými paprsky a zůstal mu vysoký žár celý den.

Po snídani jsme provedli kontrolu čistoty kanceláří a pak už jsme se vrhli na vázání uzlů. Ty přece každý správný agent musí umět! Naučili nebo zopakovali jsme si ty základní a řekli si i k čemu se jaký používá. Následovala schovka na procvičení maskovacích schopností.

Po pauze a svačince proběhlo cvičení na sílu alias přetahovaná. Odehrálo se i několik zajímavých sourozeneckých duelů. Zničeho nic se v táboře zjevil vědec. Vypadal trochu zmatený, ale sdělil nám zajímavou informaci. Vzpomněl si totiž na poslední ingredienci. Nebyl si však jistý, jestli to má být jed nebo protijed. Logicky však nakonec vyvodil, že by to měl být spíše jed.

Za snahu a náročný výcvik jsme si zasloužili oběd. O poledňáku se každý tým zchladil v bazénu a potom se děti jedno po druhém vysprchovaly. V mezičase pokračovalo plnění tajných minimisí, hraní deskovek, psaní dopísků apod.

Když jsme si dostatečně odpočinuli, věděli jsme, že musíme splnit další misi. Čas se nám rychle krátil a poslední ingredience pro nás byla opravdu nezbytná. Na řadu přišla strategická hra, kde se naši malí agenti snažili zlikvidovat co nejvíce zlounů a dostat se k bossovi uvnitř pole. Nakonec se jim to podařilo, i když boj nebyl jednoduchý. Tím to však neskončilo. K bossovi jsme se sice dostali, ten nám však nehodlal dát poslední ingredienci na protijed jen tak. Řekl nám tři těžké a záludné hádanky - vyřešit je nebylo jednoduché, ale zvládli jsme to a do tábora jsme se vraceli vítězně. Záchrana světa však pořád nebyla jistá...

Hladově jsme se vrhli na večeři. Po jídle se znovu objevil vědec. Tentokrát už působil o trochu jistěji a požádal nás, abychom ho následovali se všemi získanými ingrediencemi za hranici tábora. Zde se pak nasoukal do speciálního chemického obleku, vzal si vzorek všech ingrediencí a vydal se do bezpečné vzdálenosti, aby se pokusil namíchat protijed. S napětím jsme očekávali co se stane. Chvíli se nedělo nic, pak ale zpoza horizontu začal vycházet kouř. S rozvahou a opatrností jsme se vydali směrem, kterým vědec odešel. Naši vedoucí agenti hned začali zajišťovat místo činu. Po vědci zůstaly jen vlasy, brýle a kouřící kecky...

Nevyšlo to. Poslední ingrediencí nebyl jed... Nejprve jsme se zděsili co budeme dělat, do konce světa už zbývalo jen pár hodin - ani ne celý den! Pak se ale probudily naše agentské instinkty a myšlení a my si uvědomili, že když poslední ingrediencí nebyl jed, musí to být přece protijed! Rozhodli jsme se, že pro záchranu Země musíme vyzkoušet cokoliv. Pro dnešek toho už však bylo dost, všichni agenti byli unavení a tak se tato mise přesunula na zítřek.

za T. I. S.
Agentka T

St 15. 7. – Místo, cirkus a ingredience (den 12.)

Ráno bylo slunečno a pravdivě předpovídalo příjemný, nikoliv však příliš parný den. Po snídani jsme provedli dekontaminaci tábora a úpravu oddenků pro laboratorní účely.

Po ní jsme pod tlakem odpočtu (již se nám to krátí!) vyrazili zjistit, kde je další ingredience. Podařilo se nám to zjistit až k polednímu.

Po obědě jsme dostali přes vysílačku zprávu od ústředí od T. I. S. - máme se připravit na tajnou misi v cirkuse. Protože agent se nesmí zaleknout působení v jakémkoliv prostředí a musí být schopen s ním dokonale splynout, zasvěcujeme odpoledne přípravě našich cirkusových čísel.

Blížící se zkáza světa již začíná prosákávat do médií - odpoledne se přijeli vyptávat z TV Barrandov. Tvářili jsme se, že máme všechno pod kontrolou, nesmíme přeci způsobit mezi obyvatelstvem zbytečnou paniku. Navíc reportáž stejně budou vysílat až později, takže tou dobou buď bude už svět v bezpečí, nebo je to stejně jedno.

Během odpoledne každý tým zvlášť podnikl výpravu za ingrediencí a každý to zvládl. Avšak misi v cirkusu nám ústředí T. I. S. zrušilo (mají tam nahoře asi bordel) a proto jsme si v podvečer udělali krátké osobní vystoupení. Po něm jsme šli spát.

Do konce nám při usínání zbývalo něco kolem 42 hodin. To není mnoho. A snad se nám proto už zítra podaří získat poslední ingredienci.

za T. I. S.
Agent R & Agent A₁

Út 14. 7. – Sjednocení a zisk krystalů (den 11.)

Dnešek byl započat rozcvičkou, během níž se většina z nás naučila chytat a házet frisbee. Soutěž o nejvyšší počet hodů bez spadnutí talíře vyhráli Kravaťáci s obdivuhodnými 14 hody a chyty.

Minimise měly speciální formu z důvodu absence Agenta R – děti si mohly misi vybrat. Většina zvolila nejtěžší úkoly - zavázané oči či bobříka mlčení - a jen zlomek to dotáhl do konce. Vyzdvihnout můžeme výkon Agátky, která by byla vydržela celý den nepoužívat nohu, pokud by ji to vedoucí z bezpečnostních důvodů nezakázali. Nohu tedy odpoledne nahradila rukou a zvládla ji nepoužívat až do večerního nástupu.
Před obědem jsme si zkusili cvičný útok na základny zločineckých organizací, při kterém jsme zužitkovali to, že už známe světové strany, a naučili jsme se trochu ze zeměpisu. Někteří z nás byli překvapeni, jak je vlastně ta Evropa oproti zbytku světa malá. Odpoledne jsme se mimo minimisí zabavili deskovkami a nadšeně se vítali s dlouho očekávanými staršími vrátivšími se z puťáku.

Když dorazili starší z cesty a slavnostně nám ukázali ingredienci, kterou našli na Blaníku, byli všichni potěšeni. Počkali jsme až si vybalí, vlhké věci dají sušit a umyjí se.

Po všech těchto činnostech jsme se pustili konečně do další ingredience. Měli ji u sebe zlouni z V. Z. O. Hlídali tábor a mi se nenápadně maskovali v okolí a pomalu přibližovali. Byli jsme tak dobří v maskování, až jsme je snadno přepadli, krystaly jim sebrali a donesli je bezpečně na základnu.

A to už byl večer. Slunce zase zapadlo, jak to tak dělá a my šli spát. Zítra nás čeká předposlední ingredience.

za T. I. S.
Agent R a Agentka KK

Po 13. 7. – Puťák - starší (den 10.)

Po mírném nočním dešti jsme se probudili a po týmech dorazili na sraz v Ondřejovci. Přendali si věci a vyrazili jsme - podle pokynů vědce - za nejvzdálenější ingrediencí na Blaník.

Cesta naší starší skupinku vedla přes vesnici, kde jsme si doplnili zásoby jídla a spěchali dál. Neměli jsme čas na zbytečné zastávky, za Blaníkem nás čekal oběd a uzenářství, ale jen po omezenou dobu.

Na Blaník jsme vyběhli za pouhých dvacet minutek. Na nástěnce na vrcholu jsme si přečetli, že podle výkonnostních skupin nám má být přes šedesát let - asi nepočítali s tím, že to půjdou lidi s krosnou na zádech... Na vrcholu jsme se začali poohlížet po ingredienci. Našli jsme ji růst na stromě, byly to růžové plody ve tvaru kamenů, každý z nás musel za pomoci ostatních jeden sundat.

Na vrcholu jsme se nemohli zdržovat déle než bylo nezbytně nutné. Vrhli jsme se z kopce a došli do Kondrace, kde na nás čekal stůl v místní vyhlášené jídelně, a také balíček tří kil buřtů přímo z místního uzenářství. Po obídku jsme se rozvalili na hodinku na náměstí a odpočívali.

Když skončil odpočinek, vydali jsme se před další vesnici do malého lesíka hledat optimální místo na přespání. Když jsme ho našli zbývala jen chvilka do deště. Vrhli jsme se proto do stavění noblesních přístřešků. Poslední dva kolíky jsme zatloukali v dešti. Všichni jsme se ale snadno schovali a déšť přečkali za sucha.

Po hodince a půl déšť ustal, a my jsme rozdělali oheň a opekli si na něm buřty. Pozvolna zapadlo slunce a my seděli kolem ohně. Zalézali jsme do spacáků postupně, až u vyhasínajícího ohně zůstali jen velící agenti.

Další den jsme vyčkali než přešla ranní přeháňka, nasnídali se vyhlášené ranní pochutiny (Blizzard™) a vyrazili na cestu směrem k našemu táboru, kde jsme se setkali s mladšími a slavnostně jsme ukázali ingredienci, získanou na Blaníku.

za T. I. S.
Agent R

Po 13. 7. – Puťák - mladší (den 10.)

Po dobrodružné noci ve volné přírodě uprostřed lesů na Benešovsku jsme se probudili do krásného rána. Posnídali jsme v mechu a vydali se na cestu. Od vědce jsme se dozvěděli, že máme hledat několik ingrediencí na výrobu protijedu, a tak jsme se také během našeho putování pečlivě rozhlíželi. Štěstí nám přálo a v malé vísce jménem Buchov jsme skutečně objevili první z nich - trezor s číselným kódem, který jsme museli vyřešit. To se nám nakonec podařilo a první ingredience - roh jednorožce - byla naše.

Cesta to nebyla lehká, únava rostla a čekalo nás mnoho překážek. Jednou z nich bylo například zarostlé pole, kterým jsme museli projít. Všechny jsme ale nakonec překonali a v bezpečí se dostali do tábora. Tam jsme poobědvali a doplnili tak energii. Poté, co jsme znovu načerpali síly, jsme se rozhodli pátrat po další ingredienci, po čtyřech rozličných elixírech. Pro jejich získání jsme museli použít svou paměť a zapamatovat si složité kombinace obrázků. Elixíry jsme objevili v lese nad táborem, a přestože jejich získání nebylo jednoduché, nakonec jsme se jich přeci jen zmocnili.

Navečer nás překvapil mírný déšť, a tak jsme večerní program strávili především hraním deskových a dalších oddechových her. I přes tuto menší komplikaci jsme ale usínali se skvělým pocitem, že jsme dosáhli obrovského pokroku.

Máme už dvě ingredience na výrobu protijedu! Snad se nám podaří objevit i další potřebné látky...

za T. I. S.
Agentka B

Ne 12. 7. – Cesta, věděc, cesta (den 9.)

Ráno jsme po vydatné snídani vyrazili na cestu za vědcem. Podle včerejší mapy si každý tým určili vlastní cestu. Jen jedno místo jsme měli společné - zásobovací bod s krycím jménem Jankov, kam nám T. I. S. dovezla zbytek potřebného vybavení.

Cesta nebyla nijak výrazně dlouhá, ale sluníčko svítilo a svítilo. Teplo bylo velmi vlezlé a unavující. Naštěstí doplnění zásob přišlo právě v čas a v Jankově jsme si ještě uvařili k obědu polévku .

Z Jankova vedla hezká polní cesta do Ratměřic, kde už na nás čekal vědec. Vyprávěl nám celý svůj příběh, jak objevil jed, jak mu jej V. Z. O. ukradla ještě před tím, než stihli připravit protijed... Na závěr nám ale prozradil, kde se nacházejí první ingredience, které jsou pro výrobu protijedu potřebné: jedna je na Blaníku, další dvě jsou poblíž tábora o dalších z nich nám dá vědět později.

Po týmech jsme se ztratili v lese a rozbili tábořišťátka. Potom nás čekala večeře vařená v kotlíku. Šli jsme spát za sucha. V noci trochu mžilo, ale většina z nás zůstala z více jak 80 % suchá.

Snad se nám zítra podaří najít zbylé ingredience a posuneme se o další krok k výrobě protijedu.

za T. I. S.
Agent R

So 11. 7. – Oheň, zpráva a oslava (den 8.)

Ráno nás probudilo z chladné noci a pomalu začalo prohřívat sluníčkem.

V očekávání zprávy od vědce jsme se pustili zkoušení přežití na cestách, konkrétně rozdělávat oheň.

Po obědě jsme přijali zprávu, byla v ní mapa s místem, kde se máme zítra s vědcem potkat. Nemýlili jsme se! Naše příprava tak snad nevyjde nadarmo a nějaká šance pro záchranu ještě existuje! Odpoledne jsme si proto začali připravovat vybavení k našemu putování.

A před spaním byl ještě čas na malou oslavičku na počest nalezení  (doufejme) naší cesty k záchraně světa.

Snad se s ním zítra potkáme a on bude vědět, jak udělat protijed.

za T. I. S.
Agent R

Pá 10. 7. – Otázka, parabola a odpověď (den 7.)

Z rána bylo chladněji než předešlé dny, ale nijak zvláště moc. Sluníčko svítilo o sto-šest a zanedlouho vyhnalo poslední známky chladné noci.

Ráno nás překvapilo však jinak - nehoda v laboratoři způsobila, že se část naší snídaně proměnila v červenou břečku. Některé to zastrašilo a museli si dát zachráněnou obvyklou barvu, zbytek se však odvážně pustil do zasažené porce.

Po zpracování oddenků lilku pro další laboratorní využití jsme se po týmech pustili do rozluštění včerejší šifry. Bylo to náročné a zabralo nám to několik dlouhých čtvrthodin. Po nich se nám však zrádně šifrované zprávy podařilo rozlousknout. Psal nám opět vědec, chtěl se totiž nechat přesvědčit, zda mu opravdu pomůžeme a přislíbil svojí pomoc.

Napsali jsme odpověď: jak jsme skvělí a krásní a rádi zachráníme svět, a chystali jsme se mu ji odeslat. V tom nám ale došlo, že máme rozbitou komunikační stanici...

Vypravili jsme se proto do nepřátelského ateliéru a pomocí závěsu a kladky ukradli plány na vysílací parabolu. Opatrně jsme spustili nejlehčího člena skupiny a pomocí lan ho navigovali k potřebným plánům. Naštěstí se nám podařilo vyhnout se všem laserovým snímačům pohybu a bezpečně je ukradli.

Když jsme měli plány "doma", pustili jsme se do stavby paraboly - každá skupina postavila svůj model a potom jsme pomocí parabol odeslali svoji odpověď.

Snad najde svůj cíl a vědec nám pošle mapu místa, kde se nachází. Odpočet stále neúprosně odpočítává, a tak se musíme činit.

Hláška dne:

"Jé Xena musí celý den mlčet." (Neznámý komentátor k jedné z dnešních mini-misí)

Čt 9. 7. – Miny, navigace a ztracená laboratoř (den 6.)

Ráno jsme se probudili do slunečného dne, který nevěstil nic špatného. Velmi jsme se spletli. Celé okolí kolem našeho tábora bylo zaminované. V. Z. O. se nějak dozvěděla o našem kontaktu s vědcem a obložila náš tábor minami. Nasadili jsme na to odminovací tým, tomu však odminování bude trvat do zítra. My se zatím musíme naučit orientaci, abychom se minám vyhnuli.

Mezitím nám T. I. S. každému zadala osobní drobnou mini-misi. Jsou velmi komplikované a hlavně tajné, takže o tom, jaký úkol máme každý během dne splnit, se nikdo nesmí dozvědět. Jsou jen jednodenní a zítra budou nové.

Dopoledne jsme se v malých skupinách seznámili s orientací v terénu. Azimuty, světové strany, mapové značky a orientace v mapě nám už není cizí. Taky jsme si vyzkoušeli krátkou hru na minové pole, abychom odpoledne mohli vyrazit do terénu.

Po obědě jsme se protrénovali v řízení létajících dronů (UFO), kterými budeme monitorovat okolí, abychom předešli dalším nočním přepadům V. Z. O.

Potom nás čekala cesta do terénu. Podle našeho výzvědného oddělení si V. Z. O. nechala zadní vrátka a mezi minami existuje bezpečná cesta z tábora a zpět. Museli jsme se přesně držet po vyznačené trase, abychom nešlápli na případnou minu. Cesta nás dovedla k informacím o umístění staré a zničené laboratoře. V ní nás čekalo překvapení - zbytek ohořelého deníku, který obsahoval svědectví o únosu vědce a také informace o probíhajícím vývoji protijedu - máme naději!

Večer jsme se sesedli u slavnostního ohně (konečně je totiž povolené ohně rozdělávat). Zazpívali si a připravili se na spánek. Tu se k nám donesla zpráva z výzvědného oddělení: Přišla nám tajná depeše od vědce - pokus o kontakt, V. Z. O. ji však také zachytila, a proto přijímací středisko nechali sestřelit. Zbyla tam rozmetaná zpráva, kterou bylo třeba co nejrychleji sesbírat. Když bylo hotovo, šli jsme konečně spát.

Rozluštění zprávy nás čeká zítra a snad v ní bude další vodítko k záchraně světa.

Hláška dne:

"A proč je N sever?" (Nekonečná otázka)

St 8. 7. – Kontakt, stopy, mrtvá schránka (den 5.)

Po neklidné noci, kdy naše kanceláře sužoval silný vítr, blesky a hromy, jsme se probudili do poměrně pokojného rána. Poprvé jsme vylézali ze spacáků coby opravdoví agenti. Čekala na nás zpráva od vědce, ve které nám nabídl svou pomoc se záchranou zeměkoule a přiložil také mapu, s jejíž pomocí jsme se měli dostat k místu, kde nám ji může poskytnout. Proto jsme nelenili a po snídani jsme vyrazili na cestu.

Čekala nás trasa plná zábavy, her a dobrodružství. Dorazili jsme do Benešova, města, kde sídlí mimo jiné také jedno z dalších agentských výcvikových středisek - plavecký bazén. V něm jsme procvičili svou fyzickou zdatnost a posílili tak své šance v otázce záchrany světa. Po koupání jsme skvělým obědem doplnili energii a vydali se pátrat po vědcových stopách. Nebylo to jednoduché, ale nakonec jsme přeci jen nalezli to, co nám v Benešově vědec zanechal.

Stopy nás totiž dovedly k mrtvé schránce, ze které jsme vyčetli mnoho nových informací o vědcově minulosti a všeničícím jedu. Dozvěděli jsme se, že vědec za vynález jedu, jehož účinky jsou skutečně ničivé, získal Todelovu chemickou cenu, a od té doby na něj byl vyvíjen nátlak ze strany V. Z. O. Vědec zároveň plánoval vyrobit také protijed. Agent, který byl T. I. S. nasazen na sledování vědce, s ním však ztratil kontakt.

Po zisku těchto zásadních informací už nás čekala cesta zpět do tábora. Během ní jsme si vyzkoušeli další agentské schopnosti, mezi něž patřila například navigace oslepených agentů, která prohloubila spolupráci mezi nimi. Po večeři jsme už jen relaxovali po náročném dni. Víme totiž, že k záchraně Země vede ještě dlouhá a trnitá cesta. Čas nám stále ubíhá, my jsme však díky získání nových poznatků zase o krůček blíž k úspěchu. Snad se nám bude dařit i nadále.

Hláška dne:

"A co sis koupil ty?"  (Věta, která se mezi dětmi nesla celou zpáteční cestu. Agenti totiž měli také chvíli rozchod a čas na nákup.)

St 8. 7. – Hromy a blesky (den 5.)

Jen stručné info - noční bouřky, ač velmi intenzivní, jsme přestáli bez úhony. A ráno tedy vyrážíme na celodenní výlet.

Út 7. 7. – Výcvik - poslední den (den 4.)

Po 6. 7. – Výcvik - Identita a tajnosti (den 3.)

Ráno před naším probuzením několik kraťounkých minut pršelo. Když jsme vstávali foukal vítr, ale sluníčko hřálo, jako by ranní déšť nic neznamenalo. A tak zůstalo celý den.

Hned po ranním briefingu jsme se vydali po týmech na teambuilding. Věnovali jsme se hlavně práci s kolegou parťákem a celým týmem. Také jsme cvičili šifry a další tajné prostředky. Když nás vyhnal hlad, rádi jsme si dali ňamku, která nás čekala. (Než na ní však přišla řada, smočili jsme se v bazénu.)

Po obědě jsme se pustili do tréninku ukrývání identity. Každý z nás si svou dobře ukryl a mohl mu ji odhalit jen velmi dobrý proti-agent. Když jste byli dobří v šifrách, bylo možné získat další úplně novou falešnou identitu.

Dále jsme zkoušeli navigaci na dálku. Jeden agent z týmu se musel pohybovat po prostoru, navigován svými spoluhráči. Sbíral body tak, aby jich měl více než agenti z ostatních týmů.

Po večeři jsme ještě procvičovali skrývání identity a potom už byl čas na denní hlášení a spánek. Usínáme s vědomím že nám čas ubíhá, ale nemůžeme s tím zrovna nic dělat. Jakmile dokončíme výcvik, což snad bude zítra, vrhneme se do řešení tohoto "problému"...

Hláška dne:
"Zlý agenti ukradli písmenka" (Když kuchař vysvětloval, proč je místo písmenkové polévky zelňačka)

za T. I. S.
Agent R

Ne 5. 7. – Naděje, zklamání, zrada a vymezený čas (den 2.)

Dnešního rána nás přivítalo sluníčko svými paprsky a předpovědělo tak velmi horký den. Po vydatné snídani jsme se sešli v zasedačce a probrali naše včerejší výsledky. Všichni velící agenti nás ujišťovali, že jsme dopadli nad Míru dobře, ani Míra neměl při přijímacích testech takové výsledky.

Čekalo nás již jen "formální" potvrzení našeho přijmutí ze strany hlavního šéfa T. I. S. (agenta s krycím jménem A₀). Jenže se stalo něco, co nikdo z nás neočekával. Šéf T. I. S. nás všechny vyhodil, že prý nejsme k ničemu a k tomu jsme dostali jen patnáct minut na opuštění tábora. Zabalili jsme si sotva malý batůžek a už byl čas na odchod.

Při cestě z tábora jsme ale narazili na podivnou scénu. Jakýsi muž, celý v černém a obklopen kumpány pracoval s podivným nástrojem. Jeden z jeho kumpánů (ten, který z nich jediný měl bílý plášť a vypadal, jako by snad k ostatním ani nepatřil...) se mu vytrhl a začal se s ním hádat. Potom nás zpozorovali a dali se na útěk. Jako správní agenti jsme se rozhodli chytit ty, co před námi utíkají.

Vrhli jsme se do rychlého běhu a pronásledovali hlavního padoucha. Proskočil podivnou překážkou, my za ním. Podběhl nebezpečný drtič odpadu, překonali jsme jej též. Nakonec jsme museli skákat z kamene na kámen, ale i tak jsme maskovaného padoucha nakonec dostihli.

V tom jsme si všimli, že tento zločinec má na ruce jakési tetování. Něco nám připomnělo... Ano - bylo to stejné tetování jako měl jeden z maskovaných zlounů prvního dne a k našemu překvapení, stejné jako má hlavní šéf T. I. S. Strhli jsme mu kuklu, kterou se nenápaditě maskoval. Byl to on! Všichni jsme byli v šoku. On se jen smál a potom nám prozradil, že otrávil celou zemi, aby pomstil prababičku, na kterou kdysi spadl strom.

Jed již byl napumpován v zemi. Vykřikl ještě, že nám zbývá 333 hodin života, vytrhl se nám a zmizel po cestě. Než jsme se za ním stihli pustit ozval se výbuch. Na cestě po našem uprchlíkovi zbyly jen kouřící kecky. Chudák sám se potřísnil svým toxickým jedem který na jeho těle dokonal dílo zkázy.

Zmateni jsme se vrátili na základnu a zavolali Agenta "A₁", druhého nejvyššího šéfa T. I. S., který se po odhalení dvojitého agenta v našem čele měl stát naším novým hlavním šéfem. Než se dostavil, dali jsme si sváču.

Když agent dorazil, podivil se nad podivnou příhodou, kterou jsme mu pověděli a hned nás všechny přijal zpět do výcviku. Nakonec jsme spustili orientační odpočet, který nám ukazuje, kolik času zbývá do zničení světa. Před obědem jsme si ještě dali cvičnou vodní bitvu (byla skvěle osvěžující).

Po obědě jsme měli chvíli klid a volno a po ní následoval už opravdový výcvik.
Výcvik na nás tento den nekladl příliš velké nároky, zabývali jsme se otázkou dodržování řádů a chodem T. I. S., vybírali jsme si své agentské přezdívky a hlavně jsme byli rozděleni do výcvikových týmů.

Každý si vybral jméno, jsou to:

• Čé-če
• Bondíci
• Kravaťáci
• Utajený gang ztracených ponožek

"Dejte mu hlavu do výslechové mísy" (Jeden z rekrutů, při vyslýchání zlouna)

So 4. 7. – Základní zkoušky (den 1.)

Stín nás chladí do zad a pod dohledem velících agentů začínáme několika slovy o sobě. Co nás přimělo stát se agentem? Proč zrovna v T. I. S.? A podobně. Dále jsme zkoušeni v obratnosti a kolektivní spolupráci. Po krátké pauze na napití a odpočinek se pouštíme do souboje o agentské brýle.
Praktická zkouška z pružnosti je představována oblíbenou hrou s létajícím talířem a naše vynalézavost a herecká schopnost jsou ověřeny v krátkém "divadelním" vystoupení po skupinkách. Vše se nám snad daří na co nejlepší výkon. Scházíme se na krátké zhodnocení a po něm hned následuje večerní hygiena.
Nakonec se odebíráme do postelí, kde se nám před spánkem honí v hlavě myšlenky na naše zážitky a strach, zda byli naše výkony dostatečné. Nakonec nás přepadá spánek a všichni usínáme opájeni čerstvým mimopražským vzduchem.

Hláška dne:
 "Agentem chci být, protože se chci umět schovávat třeba v trávě, nebo třeba ve skříni"  (Jeden z rekrutů při vysvětlování co ho přimělo stát se agentem.)

za T. I. S
Agent R

So 4. 7. – Výcvik začíná! (den 1.)

Rekruti dorazili do výcvikového centra Tajné Informační Služby. Cestou od autobusu, již za doprovodu agentů T. I. S., náš přepadli členové V. Z. O. (velké zločinecké organizace). Naštěstí zkušení agenti okamžitě zasáhli, rekruty odvedli do bezpečí a se zločinci se vypořádali.

Teď už jsme všichni ubytování, občerstvení a zatímco polední parno nám tu u lesa již pomalu opadá, jdeme do stínu hrát první agentské hry.